Zdravím poutníku. Vítej na mém blogu fantasy povídek.

Příběhy Alethienu: Duchové Minulosti - Kapitola III.

23. července 2017 v 22:43 | Marit |  Příběhy Alethienu: Duchové minulosti
Vše jde podle tetina plánu a kluci se setkávají se zajímavou dívkou.


Když se ráno Mikael probudil, Martian ve své posteli nebyl. Asi je někde venku, pomyslel si, vstal a šel do kuchyně. Nikde po cestě ho nepotkal, ale od tety se dozvěděl, že je na zahradě a sedí pod vrbou. Mikael se uchechtl, bylo to Martianovo nejoblíbenější místo, protože větve sahaly až k zemi a za ně nebylo vidět. ,,Půjdu se za ním podívat. Ale teto, říkala jsi, že máme králi něco přinést. Ale já nevím co," broukl černovlásek a skousl si ret. ,,To už jsem dávno vymyslela," uculila se teta a vytáhla ze skříňky balíček. ,,Uvnitř není vůbec nic," uculila se, ,,a tak to má být. Pokud chceš být král, potřebuješ jen odvahu a ne nějaké dary. To je to kouzlo," zasmála se a šla do patra uklidit. A Mikael šel na zahradu. Prošel skrze větve a sedl si k Martianovi. ,,Budeš tedy chtít jít?" zeptal se opatrně. Hnědovlásek kývl a mlčky vstal. ,,Půjdeme teda hned," usmál se Mikael, chytil ho za ruku a táhl ho do domu.
.......
,,Mějte se kluci, dejte na sebe pozor a nezapomeňte někdy navštívit starou tetu," volala na ně teta a šťastně se usmívala. ,,Budeme teto a zase přijdeme," zavolal na ni zpět Mikael a Martian jen zamával. Naštěstí nebylo hlavní město daleko. Přesto museli jít skoro celý den. Vyšli ráno a k večeru dorazili k branám. ,,Půjdeme do paláce až ráno, dnes přespíme v nějakém hostinci," broukl Mikael. Martian nic nenamítal, i když se mezi více lidmi cítil nesvůj. Rychle našli hostinec, černovlásek zaplatil za pokoj a šli si lehnout. Byli přeci jenom unavení po dlouhé cestě. Martian usnul jako vždy hned, ale Mikael ještě myslel na následující den.
Ráno vstal Mikael jako první. Těšil se, až se setká s králem. Rychle vzbudil Martiana a spolu šli do královského paláce. Ale bylo mu zvláštní, že nikoho u paláce nepotkali. Až v paláci je uvítal stařík a odvedl je do sálu, kde stál zástup uchazečů. Jak si Mikael všiml, král už nevypadal dobře. Pochopil, proč vyhlásil hledání následovníka. Musel ale pevně chytit Martiana za ruku, protože ten se cítil dost nesvůj mezi lidmi. Postupně všichni odcházeli s nepořízenou. A Martian byl pořád nervóznější a začal sebou cukat. ,,No tak, Marte klid," snažil se ho Mikael uklidnit. Ale moc mu to nešlo. ,,Heeej . .. klídek dlouháne. Dýcheeeej. Bude to dobrý. Pojď, půjdeme na chodbu a sedneme si jo?" ozvala se dívka, co stála za nimi. Martian šel tedy s ní a Mikael předstoupil i s balíčkem před krále. ,,Můj králi. Tohle je dar pro vás," broukl a předal mu balíček. ,,Ale tady nic není," řekl král. ,,Zkus to jinde." Mikael se jen usmál a postoupil ke králi blíž. ,,Já chci být králem a k tomu vám nic dávat nepotřebuju. Potřebuju jen odvahu si říct o váš trůn," řekl vážně, založil ruce v bok a s napjatě očekával odpověď. Král se však jen začal smát. ,,Ty máš teda kuráž hochu. Všichni mi nosili cennosti, ale neměli dost odvahy mi ani oponovat. Ty budeš perfektní . . . krhál," rozkašlal se a pomalu vstal. Už se sotva držel na nohou. ,,Pojď se mnou," zamumlal a vedl ho do zadních částí paláce. Když dorazili na místo, Mikael poznal, že jsou v králově komnatě. Král došel k posteli, lehl si a kývl na černovláska. ,,Pojď sem. Teď už můžu klidně umřít, protože jsem našel svého následovníka. Poklekni chlapče," řekl slabým hlasem král. Mikael došel k posteli a poklekl. Král sundal z hlavy královskou korunu a položil ji na černovláskovu hlavu. ,,Teď jsi král," špitl a vydechl naposledy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama