Zdravím poutníku. Vítej na mém blogu fantasy povídek.

Příběhy Alethienu: Duchové Minulosti - Kapitola IV.

23. července 2017 v 22:51 | Marit |  Příběhy Alethienu: Duchové minulosti
Mikael se seznamuje s Lucyí a Martian zkoumá palác.


Martian došel s dívkou do chodby a ona ho posadila ke zdi. ,,Ták, tady už nikdo není. jsme tady sami dva. Už v pořádku dlouháne?" zeptala se a hnědovlásek kývl. ,,To jsem ráda," usmála se a sedla si vedle něj. ,,Pohlídám tě, než se vrátí tvůj bratr." ,,On není bratr. On je polobratr," špitl Martian a přitáhl si kolena k hrudníku. Zatím co čekali, dívka se vyptávala a hnědovlásek jí stroze odpovídal. Netrvalo dlouho a konečně se objevil Mikael. Martian okamžitě vstal a stoupl si za něj a schovával se. ,,Tak co?" špitl mu do ucha a Mikael se usmál. ,,Stal jsem se králem. Ale starý král je mrtvý," zesmutněl a šel před palác. Tam už stál dav lidí, kteří čekali na rozhodnutí krále. ,,Lidé království. Mé jméno je Mikael a starý král mě před svou smrtí vyvolil, abych se stal jeho následovníkem. Bohužel již skonal, ale postarám se, aby se mu dostalo důstojného pohřbu." Lidé propukli v jásot a začali vyvolávat svému novému králi slávu. Jásání trvalo dlouho. Mikael stále setrvával na vrcholu velkého schodiště, které vedlo k paláci, a usmíval se na lidi. Až se rozešli do svých domovů, tak se teprve vrátil do paláce. Našel ale jen tu dívku. ,,Kde je Marťa? Jo a já jsem Mikael mimochodem," řekl a dívka se na něj ustaraně otočila. ,,Já jsem Lucya a ten tvůj polobratr někam utekl. Asi vycítil šanci a když jsem se podívala za tebou, tak někam zmizel. Co s ním jako je?" zamumlala a vzdychla. Ale Mikael se jen usmál. ,,Nemá rád cizí lidi. No, je celkově trochu zvláštní. Nebál bych se o něj, on se o sebe umí postarat, když je sám. A co ty? Taky ses chtěla pokusit o získání koruny?" Dívka se jen zasmála.. ,,To ne. Hledám svou matku. Chodila sem do paláce uklízet. Včera šla zase a dnes brzy ráno měla přijít domů, ale nepřišla. To se ještě nikdy nestalo. Tak ji jdu hledat." ,,Tak já ti pomůžu, třeba najdeme i Marta," navrhl Mikael.
,,Nikde není. Kam se mohla ztratit?" povzdechla si Lucya po několikahodinovém hledání. Martiana našli hned, ale po Lucyině matce jakoby se slehla zem. ,,Je to tady obrovské, asi jsme něco přehlédli. Zkusíme to zas později," broukl Mikael a spolu šli do jednoho z pokojů pro hosty, který byl příhodně schovaný, a tedy jako dělaný pro Martiana. ,,Je ti líp Marte?" zeptal se Mikael opatrně. Hnědovlásek totiž ležel i v tom teple pod peřinou, takže nebyl vůbec vidět. Ozvalo se strohé ano, ale víc z něj už nedostali. Tak šli spolu do trůnního sálu. ,,Je to tady strašně obrovský. Kde jsou nějací lidé?" zeptal se Mikael, protože tušil, že Lucya by o tom mohla něco vědět. Ale blondýna zavrtěla hlavou. ,,Nemám tušení. Když matka začínala pracovat v paláci, řekla mi, že služebnictvo odešlo. Jenže když jsem se jí ptala proč, řekla mi, že jsou všude a že nemůže. Ale nepochopila jsem, co tím myslela."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama