Zdravím poutníku. Vítej na mém blogu fantasy povídek.

Příběhy Alethienu: Duchové Minulosti - Kapitola VI.

24. července 2017 v 22:34 | Marit |  Příběhy Alethienu: Duchové minulosti
Situace se komplikuje a nečekaná návštěva přátelům maří plány.


Mikael rychle hnědovláska chytil a položil opatrně na zem. ,,To je špatný," zamumlal. ,,Takhle vyváděl naposledy, když při toulání zabloudil na hřbitov. Odkud tak mohl teď přijít?" ,,Nemám tušení. To přeci není možné, aby tady byl někde hřbitov ne? Měli bysme to jít prozkoumat." Mikael kývl a podíval se na ni. ,,To nejde. Běž sama, já tady musím zůstat s Marťou, protože až se probudí, bude mě potřebovat." Lucya pokrčila rameny a odešla. ,,Prozkoumám to sama," zavolala a Mikael se pak věnoval Martianovi. Copak se asi stalo? A co je vlastně s tebou, pomyslel si a díval se mu do tváři. ,,A kde je asi Lucya?" broukl, když se dlouho nevracela. ,,Nevíím," ozval se hnědovlásek a otevřel oči, čímž ale Mikaela neskutečně vylekal. Černovlásek vykřikl, ale pak Martiana šťouchl do boku a uchechtl se. ,,Musel ses ozvat do toho ticha, co?" Martian jen s letmým úsměvem kývl a pomalu vstal. ,,Kde je tamta?" zeptal se a rozhlížel se po sále. ,,Šla pátrat po tom, co viděl. Křičel jsi něco o mrtvých a zhroutil jsi se. Co se stalo?" zeptal se Mikael a zmateně se na něj podíval. Hnědovlásek se totiž choval jinak než tehdy. Tehdy, když zabloudil na hřbitov, byl vyděšený i po probuzení a bylo ho obtížné uklidnit. Ale teď byl naprosto klidný a ještě k tomu se usmíval. ,,Jsi v pořádku?" dodal ještě a zkoumavě se na něj podíval, jako by chtěl najít nějaké nesrovnalosti. ,,Procházel jsem se a když jsem se vracel, slyšel jsem divné zvuky. Byl tam duch a shazoval věci. Tak jsem šel za ním a on vzadu v paláci vešel do zdi. Bylo mi jasný, že tam za ní něco je, tak se mi po nějaké době podařilo tajné místo otevřít, ale bylo tam plno kostí. Asi vím, proč tady nikdo jiný není. A je mi skvěle," usmál se Martian, otočil se a šel zpět do staré části paláce. Mikael na něj zůstal jen nevěřícně zírat, ale pak ho rychle doběhl, protože ho zajímalo, co hnědovlásek našel.
Tady je ale prachu, pomyslela si Lucya, když procházela starou částí paláce. Netrvalo jí dlouho, než našla místo, odkud Martian přiběhl. Zhnuseně se otřásla a opatrně vstoupila dovnitř a našlapovala velmi pomalu, aby náhodou na nějakou kostru nestoupla. Na druhé straně místnosti si všimla točitého schodiště, které vedlo někam dolů, ale bylo úplně zablokované kostmi. ,,Hej ty, našlas něco?" ozvalo se za ní. Lucya zařvala, bleskově se otočila, ale přitom šlápla na kost, podjely jí nohy a spadla na zem. ,,Vy kreténi," zavrčela naštvaně a urychleně se zvedla ze země. Nejvíc naštvaně se dívala na Martiana, protože ten ji oslovil a teď se nahlas smál. ,,V pořádku?" staral se Mikael a šťouchl do hnědovláska, aby se přestal smát. ,,Jo. A jsem Lucya dlouháne," zamumlala Lucya. ,,našla jsem schody, ale jsou zablokované. Celé tohle místo je divné. Tahle část paláce tady musela stát o stovky let dříve a někdo ji jen upravil, aby vypadala nově. V některých místech se totiž barva odloupala a odkryla starý elyntyraský kámen, ze kterého se stavělo kdysi dávno. Abyste chápali, ten kámen pochází z hory Elyntyras, což je vlastně dnes už vyhaslá sopka, která dlouho před stavbou tohoto města a paláce explodovala a zničila celé okolí. Důležité ale je, že výbuch zničil veškeré lomy, vy kterých se kámen těžil a podle záznamů už od té doby nebylo nic z elyntyraského kamene postaveno. To by nebylo nic divného, jenže o tom, že by tady něco bylo dříve než byl vystavěn palác nikde nic není," vysvětlila. ,,Zvláštní," zamumlal Mikael, ale pak ho něco napadlo. ,,Ty. . . Lucyo? Co když . . . . . je mezi těmihle kostma i . . . . " začal, ale nebyl schopen dokončit větu. Lucya ale zavrtěla hlavou. ,,Napadlo mě to, ale není to možné. Podívej se na ty kostry, na každé je silná vrstva prachu. Trvalo by několik týdnů, aby se usadil a máma není pryč tak dlouho. Spíš mi vrtá hlavou, co se tady stalo. Tohle musí být služebnictvo. Ale kdo by tohle udělal?" zamyslela se. ,,Nemám tušení, ale stalo se tady něco divného a mám pocit, že je do toho zapojená i naše teta," řekl Martian a ignoroval Mikaelův překvapený pohled. ,,To myslíš vážně? Co je s tebou Marte?" zvýšil černovlásek hlas a přitlačil ho ke zdi. ,,Vždycky jsi byl tichý, moc jsi se nesmál, bál jsi se cizích lidí a nemohl jsi vidět kost, protože by ses zhroutil. A teď tady stojíš, směješ se a přitom stojíš mezi kostma. Co s tebou sakra je?" zakřičel a podíval se mu do očí. ,,Tohle," řekl vážně hnědovlásek, odstrčil Mikaela, spustil ruce k zemi a pomalu je začal zvedat dlaněmi vzhůru. Černovlásek vyděšeně sledoval, jak se dvě kostry pomalu složily a dokonale mu připomněly kostlivce z tetiných příběhů. Moc mu na klidu nepřidaly ani Martianovi zářící oči. ,,Neboj Miko," usmál se hnědovlásek, spustil ruce a kostry dopadly na podlahu. ,,Když jsem k tobě přiběhl a omdlel jsem, zjevil se mi ten duch a něco se mnou udělal. Prý jsem měl zablokovanou svou moc, což působilo změny v mém chování. Proto jsem se choval tak divně, opatrně, stydlivě a prostě zvláštně," usmál se. ,,On mi ji odblokoval a řekl mi, ať pokračuju, že mi pomůže. . . Miko? Miko?" plácl se do čela Martian, protože Mikael omdlel. ,,Lucy? Vezmeme ho radši pryč," broukl hnědovlásek, vzal Mikaela do náruče a zamířil do trůnního sálu. Lucya ještě chvíli zkoumala místnost, ale pak ho doběhla a kontrolovala, jestli je černovlásek v pořádku. Martian ho položil na koberec. ,,Necháme ho tak a já se zatím podívám po nějaké vodě," usmála se Lucy a šla najít kuchyň. Mikael se probral ještě než se vrátila. ,,To byl sen?" zamumlal, ale pohled na usmívajícího se Martiana ho přesvědčil o opaku. ,,Nesnáším tě," zavrčel, pomalu vstal a s úsměvem ho objal. ,,A já si říkal, co s tebou je, že se chováš tak divně." ,,No to byla ta magie. Hromadila se a snažila se prodrat na povrch, ale to bylo nějak zablokované, tak se projevovala jinde. Magie je nestabilní a takové bylo i moje chování. A nemysli si, že tomu přesně rozumím, tahle mi to řekl ten duch," uculil se hnědovlásek. ,,Hele, Marte, jak jsi myslel to, že je do toho zapojená i teta?" zeptal se zvědavě Mikael a Martian se zachmuřil. ,,Není ti divný, že nás pošle do hlavního města, abysme se ucházeli o trůn těsně před královou smrtí a že věděla přesně, co nám dát, aby se to podařilo. No to je teď ale jedno, nejdřív bysme měli zjistit, co se tady stalo." ,,Mikaeli, tady máš vodu, napij se," usmála se příchozí Lucya a podala mu pohár. Mikael se napil a poděkoval. Všichni tři nadskočili, když se najednou ozvaly trubky a okamžitě se běželi podívat, co se děje. Pod schodištěm stál honosný kočár a z něj vystoupilo několik bohatě vypadajících mužů. ,,Co se to sakra děje?" zaklel Mikael. Muži došli až nahoru a docela nevraživě se na černovláska dívali. ,,Ty jsi král?" řekl jeden z nich a přejel ho pohledem. Mikael se okamžitě uvědomil, co se od něj žádá a po pár minutách ticha odpověděl. ,,Já jsem král Mikael a tykání si vyprošuji," zavrčel. ,,My jsme císařští úředníci a budeme tykat komu chceme. Jsme zde na příkaz císařovny Tary. Poslala nás jako předvoj, protože je právě na cestě po královstvích. Přišli jsme zkontrolovat, že všechno půjde podle plánu."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama