Zdravím poutníku. Vítej na mém blogu fantasy povídek.

Příběhy Alethienu: Duchové Minulosti - Kapitola VII.

3. října 2017 v 0:02 | Marit |  Příběhy Alethienu: Duchové minulosti
Taky nemáte rádi, když se váš život podobá věži z kostek? Vytáhne jeden dílek a začne se to všechno sypat. Příjezd císařovny nezanechává přátele chladnými, snaží se udělat něco s palácem, ale i kdy se jim to daří, pořád jim to něco komplikuje.


,,Jak podle plánu? Pokud má císařovna přijet, postaráme se sami, aby se zde měla dobře," oponoval úředníkovi Martian. ,,O to se postaráme my. Prověříme vás a podle toho to tady bude připravené. Záleží, jak se k nám zachováte," zasmál se úlisně úředník, čímž si ale pod sebou podřezal větev. ,,CO SI TO DOVOLUJETE?!! OKAMŽITĚ ODSUD VYPADNĚTE NEBO VÁS NECHÁM Z MÉHO MĚSTA VYKÁZAT,"zařval Mikael tak vztekle, až úředníci nadskočili. ,,To bude mít ještě dohru," zavrčel úředník, otočil se a spolu s ostatními nastoupil do kočáru a odjel. . . . ,,Miko? To bylo hustý," kývl Martian uznale hlavou. Lucya si akorát skousla ret. ,,Nevím, jestli to bylo dobré. Ale asi to jinak nešlo," broukla nejistě. ,,Teď bychom měli připravit palác. Vzhledem k tomu, jak to tu vypadá, máme spoustu práce." ,,Hele, mám plán. Ale budu potřebovat pomoc, protože to bude dost náročné. Palác je ve strašném stavu. Pochybuju, že bysme dokázali spravit úplně všechno, než císařovna přijela, ale něco udělat musíme. Budu muset zjistit, jak velký je vlastně palác. Pak přijde na řadu moje magie a snad se mi to povede. Lucy, běž úplně dozadu do paláce, musíš najít co nejzazší místo. Miko, ty zůstaň tady a já půjdu do sálu." zavelel Martian a spolu s Lucyou šel do paláce. Lucya se odpojila a zamířila do zadní části paláce a Martian došel do sálu a soustředil se na Mikaela a na Lucyu a čekal, až se zastaví. Trvalo asi deset minut, než ucítil, že se zastavila. Konečně měl dva stabilní body a mohl se zaměřit i na palác. Bylo to jako vlna. Svou magii šířil skrze místnosti a zajišťoval tedy, že má pod kontrolou celý palác. Dalo to dost práce, protože byl obrovský a spletitý. Jakmile cítil, že má kontrolu, zapojil veškerou svou moc a palác se začal třást. Jak Lucya, tak Mikael se zalekli a vyběhli pro jistotu úplně mimo palác. Mikael to zvládl lehce, ale Lucya musela vyskočit oknem. Bohužel bylo pod oknem husté křoví a když z něj vylezla, byla obalená popínavými větvemi a listím. Oklepala se, zbavila se, čeho mohla a zamířila směrem ke vstupu do paláce. Musela se však zastavit, když obešla zadní část paláce. Celé jeho velké západní křídlo, které tvořily převážně místnosti služebnictva, sklady a podobné místnosti, bylo pryč. Místo něj všude rostla spousta květin, keřů a stromů. Lucya s úžasem procházela "zahradou" a při tom se jí podařilo najít velké dveře, které původně spojovaly západní křídlo s hlavní chodbou. Trošku teda zatlačila, dveře zaskřípaly a pomalu se otevřely. Uvnitř to vypadalo podobně jako venku. Na zemi byl mech a zdi porůstaly popínavé rostliny, které byly obsypané barevnými květy. ,,V pořádku Lucyo?" Lucya sebou trhla, ale pak si všimla Mikaela. ,,Jo. . . Co to sakra je? Tohle všechno zvládl Martian?" Spolu šli do sálu, kde ležel Martian na zemi. Lucya ho hned zkontrolovala. ,,Jen spí. Vydal asi hodně síly, tak si doplňuje zásoby." ,,Lucyo? Koukej," uslyšela a podívala se tedy, kam Mikael ukazoval. Dominantou sálu byl velký strom se světle růžovými listy.
Uběhlo pár hodin, které strávili zkoumáním toho, co zbylo z paláce. Když se vrátili do sálu, Martian už byl vzhůru a stál u stromu. ,,To je broskvoň," řekl nahlas a hleděl do majestátní koruny. ,,A co tady dělá?" ,,Nemám absolutně žádný tušení," zamumlal hnědovlasý čaroděj a podíval se na ně. ,,To ten duch. Tohle byl jeho nápad. A z nějakého důvodu tady chtěl broskvoň. Nevím proč." ,,Takže ty posloucháš nějakýho ducha?" zvedl Mikael obočí a přišel k němu. ,,Je to prastarý čaroděj. Počkej, říkal mi i jméno. . . ehm . . . lord Asten? Lord Asten . . . odněkud. Tak nějak." V tu chvíli mezi ně vstoupila Lucya. ,,Nemyslím lorda Askena z Telvonu?" Martian se usmál a přikývl. ,,Jo, to je přesně on." ,,Kdo to je?" prohodil tiše směrem k ní Mikael. ,, Arcimág lord Asken z Telvonu, poslední arcimág Akademie na úpatí Elyntyrasu, bojoval ve Velké válce na straně Strážců proti Lucianovi, pánovi temnot a traduje se, že zemřel, když se postavil Strážcům, kteří začali útočit na obyčejné lidi," vyprávěla Lucya, jako kdyby to četla z knihy. Vzápětí zařvala, když se z ničeho nic vedle ní objevil duch. ,,To jsou však akorát sprosté lži," zavrčel a i když to popíralo logiku, vzdychl, protože Martian se na něj usmíval a mával. ,,Ahoj Askene," culil se. Asken zaklel v neznámém jazyce a už se málem natáhl, aby mu dal facku. Pak si ale uvědomil, že už to není možné. ,,Neser Marsi," zavrčel. ,,Já jsem Asken Telvonský drahá, a to, co jsi řekla je špatně. Ale to teď není podstatné. Důležité teď je, abyste šli do podzemí a zjistili, co tam je." ,,A proč-" začal Mikael, ale okamžitě byl přerušen. ,,Proč jsem to nezkusil? Protože je tam nějaká bariéra, kterou prostě nemůžu překročit. Ti parchanti, co vyhloubili podzemí si dali záležet, aby to, co tam je, zůstalo skryté. Copak drahá?" ,,Děláte si srandu? Právě náš kamarád udělal z paláce kvetoucí zahradu a objevíte se vy a rozkazujete, jako by vám to tady patřilo," zvýšila Lucya hlas a dala ruce v bok. ,,Poslední dobou se toho dost stalo, tak nám dejte čas." ,,Ten ale nemáme. Spustili jste sled událostí, které nejde zastavit a já nevím, co bude jejich výsledkem," zachmuřil se Asken. ,,Musíme ale postupně. Brzy přijede císařovna a my musíme být připraveni," oponovala Lucya. Nakonec z toho vznikla hádka. Martian a Mikael se vzdálili a sedli si na zem pod broskvoň. ,,Je to moc pěkné. . . Marsi," uchechtl se černovlasý a objal ho kolem ramen. ,,Tolik se toho stalo. Co myslíš, že dělá teta?" ,,No co asi? Ječí na nezvané hosty, mlátí lopatou krtky a hlasitě nadává, když jí jablka žerou veverky ," zasmál se Martian a oba propukli v hlasitý smích. Mezitím hádka ustala a jak bylo slyšet, došlo ke kompromisu. ,,Tak se teda postarejte o císařovnu a pak se vrhneme na podzemí," zamumlal Asken. ,,Já jdu. Kdyby něco, jsem vždy poblíž." S tím zmizel a zanechal je samotné. ,,Kdy že má teda přijet císařovna?" Oba kluci pokrčili rameny. ,,Nemám tušení, ale bude to asi brzo."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama