Zdravím poutníku. Vítej na mém blogu mé literární tvorby.

Beyond the World - část II.

3. prosince 2017 v 19:39 | Marit |  Jednorázové příběhy


Chvíli jsme se navzájem zamilovaně dívali do očí a potom jsme se šli ještě projít. Mou pozornost však upoutal malý domek. "Hele Isaacu, co je tamto za domek?" broukl jsem, ale Isaac vypadal překvapeně. "Ten tady nikdy nebyl. Tak opatrně Tommy. Půjdu se podívat dopředu a ty se podívej dozadu jo?" řekl, když jsme stáli u domu a rozdělili jsme se. Zjistil jsem, že jsou zezadu dveře, ale nešly otevřít. "Isaacu? Tady jsou zamčené dveře," zavolal jsem, ale místo odpovědi jsem uslyšel křik. Vyběhl jsem zpoza domu a uviděl Isaaca, jak ze sebe shodil mikinu i tričko, protože začaly hořet. "Isaacu." Zděšeně jsem sledoval, jak mu vzplanul hrudník. Šedá masa mraků se záhadně roztrhla, jako by prasklo sklo, a trhlinami se rozzářilo jasné světlo, takže bylo naráz jako ve dne. Isaac se snažil oheň uhasit, ale při tom se dopotácel na kraj útesu a spadl dolů. Rychle jsem doběhl na kraj a skočil za ním. Dopadl jsem do jakési kapaliny, která byla hustší než voda, což bylo štěstí, protože jinak by se Isaac utopil, protože byl v bezvědomí. Oheň už uhasl, ale můj milý byl dost popálený. Nevěděl jsem, co dělat, protože jsem si nebyl jistý, co by s popáleninami udělala ta divná voda. "Zchlaď ho vodou, je důležitý pro vaši cestu domů. Voda ho zachrání," uslyšel jsem v hlavě dunivý hlas, tak jsem nabral trochu vody do dlaně a přiložil to Isaacovi na hruď. Popáleniny se zvláštně zatáhly, ale ještě to vypadalo dost špatně. Když jsem se rozhlédl kolem, zjistil jsem, že jsme dopadli do jednoho slepého ramena řeky, které se táhlo kolem skály. To tam ale původně nebylo. A u břehu stál ten dům, co byl původně nahoře. Jako kdyby nám ho tam někdo dal. Vytáhl jsem Isaaca z vody a dotáhl ho do toho domu. Přední dveře byly totiž naštěstí otevřené. Dům byl ze dřeva zvenku a dřevěný byl i nábytek. Položil jsem svou lásku na postel a málem spadl na zem, když se dům pohnul. Z okna jsem viděl, že je dům ve vzduchu a někam asi letí. Já si rychle sedl na postel a chytil se pelesti, abych nespadl na zem. Za chvíli dům zastavil a já konečně mohl vstát a jít k oknu, abych se podíval co se děje.
Byli jsme několik metrů nad zemí. Asi by to se mnou seklo, ale už jsem v tomhle světě viděl dost zvláštních věci, takže už mi to divný ani nebylo. Dole jsem uviděl Johna a po chvíli tam byla i Sofi, Ben a Jay. "Johne, hodím dolů Isaaca, je v bezvědomí, vlivem gravitace by měl to mělo být lehké," zavolal jsem a John souhlasil. Vzal jsem tedy Isaaca, otevřel dveře, počkal, než John dojde pod dveře a pomalu svého milého pustil dolů. John ho chytil a já po chvilce skočil dolů taky. "Co se stalo?" zeptal se Ben, když jsem dopadl. Celé jsem mu to řekl, i o tom zvláštním hlase, který jsem slyšel. "Pojď, Sofi se o Isaaca postará a my se podíváme, co se děje," kývl na mě. Mezitím se dům přesunul a klesl mezi ostatní domy. Já šel za Benem do observatoře. "Poslední dobou pozoruji podivné změny. Pohyby na obloze, jevy v tomto světě se změnily a postupují jinak. A ještě k tomu ten zvláštní hlas. Tady se děje něco moc divného. Musím přenastavit přístroje a pokusím se aspoň zjistit, co se děje. Běž zatím za Isaacem, jak na něco přijdu, dorazím k vám." Ben se pustil do práce a já tedy šel. John hlídal spolu s Nickem vesnici a já zamířil do našeho domu. Byl tam Jay a Sofi, která se starala o Isaaca. "Jak je mu?" zeptal jsem se ustaraně, ale Sofi se usmála. "Tvůj kluk to zvládne, neboj se," uculila se a Jay se zasmál. "Tos to musel všem vykecat?" obořil jsem se na něj s úsměvem. "Já to říct nechtěl, ale Sofi mě přitlačila ke zdi," uchechtl se Jay. Sofi po chvilce odešla a nechala nás o samotě. Zatím jsem povyprávěl Jayovi, co se stalo a když i on odešel, chytil jsem Isaaca za ruku a dal mu pusu na čelo. Seděl jsem u něj až do večera. "Ahoj Tome," ozvalo se za mnou a já nadskočil. "Myslím, že jsme ještě ani neměli šanci spolu mluvit." Byl to Nick. "Poslala mě Meyry, uvařila a ptá se jestli si dáš jídlo." Kývl jsem a Nick se otočil. "Já chci taky," ozvalo se za mými zády a já šťastně zjistil, že Isaac je vzhůru. "Isaacu," usmál jsem se a políbil ho. "Donesu vám to," uculil se Nick, ale já můj milý ho zastavil. "Počkej, půjdeme s tebou," zamumlal, já mu teda pomohl vstát a šli jsme. Nick nás dovedl, jak jsem se dozvěděl, do Meyryna domu. Byl jiný, než ostatní. Byl vyzdobený všemožnými předměty a barvami. Ve velké místnosti byl masivní stůl a kolem něj seděli všichni kromě Bena. Jak jsme přišli, všichni se zaujatě začali ptát Isaaca, jak mu je. Isaac s úsměvem odpovídal a já mu pomohl si sednout. Začali jsme si povídat o nás dvou a naší procházce, ale přerušil nás Ben. "Mám to, konečně jsem na to přišel," zakřičel vítězně.
Vzhledem k tomu, že Ben okamžitě zmizel, všichni jsme se zvedli a šli do observatoře. Ben po ní běhal, kontroloval přístroje a se zaujatým výrazem na nás mávl, abychom šli k němu. "Přišel jsem na to, jak funguje tento svět. Je založený na čtyřech elementech. Když jsem poprvé studoval hvězdy, objevil jsem jediné známé souhvězdí, Blížence. Nevěnoval jsem tomu pozornost, ale teď to zapadlo. Voda je obnovující síla, jak řekl Tommy, voda Isaaca léčila, když ho oheň spálil. Oheň je tedy ničivá síla. Země zosobňuje sílu, která pohání tento svět a vzduch? Na to jsem nemohl přijít, dokud jsem, jako každý večer, nestudoval hvězdy. Jediné známé hvězdy patří do souhvězdí Blížence. Elementem Blíženců je vzduch a podle mě je to poslední síla. Síla, která tvoří spojení mezi světy," zakončil Ben výklad. "V tom případě nejsme na zemi," ozval se Nick. "Proč myslíš?" zeptal se Ben. "Kastór a Polydeukés. Dva bratři z řecké mytologie. To oni jsou Blíženci a pokud je vzduch síla toho spojení, co když jsme na úplně jiném světě? Na světě, který je spojený se Zemí podobným poutem, jako byli spojeni bratři?" Ben se zarazil. "V tom případě spojení stále existuje. Budu teď pracovat, a pro jídlo si pak dojdu," usmál se a tím nám dal najevo, že máme jít pryč. Vrátili jsme se k Meyry domů, najedli se a pak jsme se rozešli. Isaac byl docela unavený, tak jsem poprosil Jaye a on mi pomohl s Isaacem až do domu. Tam jsme ho položili na postel, já ho přikryl a sedl si na kraj a Jay si lehl na svou postel. Po chvilce se mi začaly zavírat oči, tak jsem vstal a lehl si na svou postel. Oba kluci už dávno spali já taky hned usnul. Spali jsme až do rána, dokud nás neprobudil Nick. "Hej kluci, vstávejte," zavolal a já se rozespale posadil. "Co se děje?" broukl Jay, který se taky probudil a pomalu vstal. "Ben objevil portál. Není průchozí, ale prostě se objevil ve středu vesnice. Pojďte," mávl na nás a odešel. Jay ho hned následoval, ale já pomohl Isaacovi vstát a ještě jsem h nechal se o mě opírat. Ještě nebyl dost silný, aby to zvládl sám. Došli jsme na plac mezi domy, kde už byli i někteří ostatní. Na místě, kde dříve byla rovná plocha se země snižovala v pásu širokém asi dva metry a pokračovala pod zemí, ale tam moc nebylo vidět. "Ben už je dole spolu s Johnem a zkoumá," oznámila nám Sofi. "Vy tři máte jít za ním a pomoct mu," ukázala na nás a my tedy šli dolů. Ben stál s Johnem u . . . vypadalo to jako zrcadlo. Ve stěně byl vsazen prázdný rám. "Ahoj kluci," pozdravili nás bratři, my jim pozdrav oplatili a přistoupili k nim. "Tak co jste objevili?" zeptal jsem se a Ben zapáleně začal vysvětlovat. "Ráno jsme jako vždy šli do observatoře a zjistili, že se otevřela zem. Vlezli jsme sem a našli tenhle rám. Je to stoprocentně rám portálu," usmál se. "A to jsi poznal jak?" podíval se na něj nechápavě Jay, ale Ben se uchechtl. "Na rámu je řečtina a je tam napsáno něco o hvězdách a mostech. Nejsem si úplně jistej co, ale našel jsem slovo most a hvězda a bratr." "Bene? Nejsi náhodou astrofyzik? Jak to, že umíš něco ze staré řečtiny? A ty síly elementů, to mi taky nezní moc vědecky," oslovil ho Isaac. "To je jednoduché. Na střední jsem chodil s jedním Řekem. No a to jako nemůže mít vědec zálibu ve fantasy?" pokrčil rameny a dál se věnoval rámu. Tím nám dal najevo, že už nic nechce, a tak jsme šli. Odchytil si nás Nick a nabídl nám, že můžeme jít do jeho domu a dát si něco k jídlu. Byli jsme celkem hladoví, tak jsme ani neodmítli a šli s ním.
Nickův dům byl na kraji vesnice, schovaný za domem Bena a Johna a domem Meyry. "Máš to tady pěkné," pochválil jsem mu výzdobu domu a Nick se jen pousmál. "To dělala Sofi. Má na to talent. Umělkyně tělem i duší." "Ty seš do ní zabouchlej co?" uchechtl se Jay a poplácal Nicka po zádech. Nick kývl a vzdychl. Jay se uchechtl a já sledoval jejich konverzaci. "Ale ona to neví, co? Ty ses jí nevyznal." "Zatím ne. Já vím, že ona ke mně taky něco cítí, ale . . . no . . . bojím se odmítnutí. Sofi je dost rázná a třeba by nemilovala kluka jako já," broukl Nick a opřel se o stůl. "No, ale o to se nestarejte, já to nějak zvládnu. Teď si dáme jídlo," usmál se, nabral na dřevěné misky a všichni jsme se najedli. Potom jsme ještě seděli a povídali si až do večera. Probrali jsme všechno možné a zrovna jsme mluvili o holkách . . . a o klucích, když přišla Sofi. Okamžitě jsme ztichli, Jay mrkl na Nicka a my tři jsme šli do našeho domu. "Necháme hrdličku balit," uculil se Jay a sedl si na postel a já pomohl Isaacovi. Už mu bylo mnohem líp. Jen tak jsme tedy seděli a povídali si. Hlavně o tom, co budeme dělat, když se vrátíme domů. A po západu slunce jsme už šli spát. Ještě jsem myslel na ten tajemný hlas a pak jsem už usnul. Vzbudil mě křik. Trhl jsem sebou, posadil a se a zjistil, že Isaac je taky vzhůru. "Slyšel jsi to?" zeptal se mě a já kývl. Vyšli jsme z domu a šli za křikem. Došli jsme na plac se vstupem do podzemní chodby a uviděli před námi skupinku. Byl tam John, Ben, Nick, Sofi, Meyry a Jay. Něco však bylo špatně. Meyry držela v ruce nůž a stála na hranici vstupu, kousek od ní ležel na zemi Jay a držel si zakrvácené rameno a ostatní stáli kolem. Došli jsme tam a já se tedy zeptal, co se děje. "Ona mě bodla," zakvílel Jay a sténal bolestí. "Jen jsem se chtěl podívat na portál a ona mě bodla." "JÁ VÁS NENECHÁM ODEJÍT," zakřičela Meyry a Isaac do mě šťouchl. "Podívej se, jak je vyděšená," šeptl mi do ucha. Až teprve teď jsem si toho všiml. Tekly jí slzy, roztřeseně držela nůž a oháněla se po každém, kdo se jen přiblížil. "DOSTAT VÁS SEM DALO SPOUSTU PRÁCE A JÁ NEDOVOLÍM, ABYSTE TEĎ ODEŠLI. ZNOVU UŽ O RODINU NEPŘIJDU," zakřičela. Ben se ji snažil sice uklidnit, ale moc to nešlo. Pak se stalo něco zvláštního. Šedé nebe se roztrhlo a v trhlinách se rozzářilo světlo. "Schovejte se, blíží se oheň," zakřičel jsem, protože to samé se stalo na naší procházce. Rozprchli jsme se pod střechy nejbližších domů, ale nic se nestalo. Tak jsme se zase přiblížili k Meyry. Pak se však zablesklo a mezi námi a ní se objevil muž. Mohl být o něco starší než Meyry a měl na sobě roucho. Měl taky dlouhé vlasy a vousy. Když ale promluvil, překvapeně jsem jeho hlas poznal. To on byl ten tajemný hlas. "Ach drahá, no tak, uklidni se," oslovil Meyry a přistoupil k ní. Meyry vypadala šokovaně. Napjatě jsme čekali, co se bude dít, no trvalo to asi deset minut. Pak Meyry pustila nůž a s pláčem se sesunula na zem. "T-takhle. . .jsem t-to nechtěla," vzdychla.
Přesunuli jsme se do Meyryna domu. John vzal Jaye a ten muž ji odnesl a uložil do postele. Chudák Meyry byla hodně unavená a usnula. My jsme si posedali ke stolu a poslouchali muže. "Mé jméno je Liam. Liam z rodu Gemini. Je mi líto, že to zašlo až takhle daleko, ale neuvědomil jsem si, co Meyry udělá. Začnu od začátku. Před lety, když sem Meyry přišla, nebylo to tady prázdné. Žil jsem zde já. Jsem poslední z rodu přímý potomek rodu Gemini. Tento rod se táhne až do starověku. Stejně jako ostatní velké rody. Rod Aries, Taurus a tak dále. Je to složitá historie, ale tyto rody setrvávaly na světě velice dlouho, dokud však nezačaly vymírat. Války a nemoci vymítily spoustu členů a podle zákonů si ti přeživší nesměli brát obyčejné lidi. Bohužel poslední členové rodů záhadně zmizeli. Kvůli tomu rody zanikly. To podnítilo postupný rozpad tohoto světa. Kdysi to býval ráj, spojený pevnou bránou se Zemí. Jenže s pádem rodů se spojení přetrhalo. Můj rod přetrvával nejdéle a já jsem jeho poslední následník. Snažil jsem se dostat zpět sem domů, ale najít přeskakující most trvalo dost dlouho. Po letech jsem ho ale našel a dostal se sem. Byl jsem tady ale sám. Abyste chápali, doufal jsem, že tady ještě někoho najdu, ale byl jsem tady vážně sám." Rozhostilo se ticho, které přerušil až Ben. "Takže zvěrokruh má reálný základ." "Ano, to má. Ale dál. Nebyl jsem tady dlouho. Po asi měsíci se sem dostala Meyry. Neřekla vám všechno. Utekla totiž po tom, co její rodinu vyvraždili nájemní zabijáci. Padli jsme si do oka a po roce jsme se vzali. A z naší lásky se zrodila Gema," usmál se Liam a pokračoval ve vyprávění. Úsměv však hned zmizel. "Meyry ale stále nebyla šťastná. Chyběla jí její velká rodina a tak jsme vymysleli plán," vzdychl Liam a John bouchl do stolu. "To nám jako chcete říct, že JSME TADY KVŮLI VÁM?" zvýšil hlas a vztekle se na Liama podíval. "Ano a nejsem na to pyšný. Ale Meyry byla konečně šťastná a odmítala vidět, že vy byste chtěli domů. Já se o vás nestaral, ale příchod Tommyho tady vším zamíchal. Meyry chtěla dalšího "syna", ale to že se dal dohromady s Isaacem, že se přidal k mé dceři v rituálu, že zachránil Lonkara, to je ta obří chobotnice, to nebylo v plánu. Ani to, že Isaaca zraní nebeský oheň, nebylo v plánu. Nemohl jsem nechat nikoho zemřít, tak jsem promluvil k Tommymu, dostal je oba do vesnice a dával na ně pozor. Uvědomil jsem si, že byste stejně nemohli Meyry tu rodinu udělat. Protože sem nepatříte. Patříte zpět na Zemi. Proto jsem odkryl starý portál, neuvědomil jsem si však, co Meyry udělá. Je mi to líto. Bohužel pro vás, já sám nedokážu udržet portál otevřený. Jako potomek lidu Amodai pouze dokážu vycítit, kdy se znovu otevře," uzavřel vyprávění Liam a přistoupil k Jayovi. "Pomůžu ti dítě," usmál se, položil mu ruku na ránu a pár minut tak setrval. "Hotovo. Doufám, že se nezlobíš," uchechtl se a šel za Meyry. "Musím říct, že ten chlap má styl," broukl Jay a protáhl si rameno. "Zajímalo by mě, co se tady celá staletí dělo," řekl Ben do ticha, ale jinak se rozhostil klid. Dokud se nevrátil Liam a s ním i Meyry.
"Je načase vás dostat domů," vzdychla smutně Meyry a rozhostilo se ticho. Nikdo se neměl do řeči, akorát Jay do toho skočil. "Tak na co čekáme? Jde se domů ne?" Ben se plácl do čela a podíval se na Jaye. "Co je?" nechápal Jay a tak jsem mu to osvětlil. "Kdybys poslouchal, věděl bys, že portál se otevírá různě. Není stále otevřený." "Ale bude," ozvala se Meyry. "Drahá, víš, že já sám to nezvládnu. Jediný rod neudrží bránu otevřenou." Meyry se ale vítězně usmála. "Ale dva rody to nějakou dobu zvládnou. Spojené síly rodů Gemini a Cancer to zvládnou." "Meyry? Ty víš o někom z Cancerů?" "To já jsem Cancer. Naši rodinu vyvraždili a tak jsem to navždy chtěla držet v tajnosti." Rozhostilo se ticha, vyplněné zíráním na Meyry. "Spojíme se všichni čtyři. Zavolej Bobbyho Liame," oznámila svému muži a prošla kolem nás ven. Liam ji následoval a nakonec jsme šli i my. Rozešli jsme se do domů a sbalili vše potřebné. Klukům i mně bylo docela líto, že odcházíme. Chtěli jsme sice domů, ale na tohle místo jsme si zvykli. I když já jsem tu byl jen krátce. Bude nám to tu chybět. Jak svět tak ale i Meyry a Gema. Vzali jsme své věci a odnesli je k portálu. Tam už na nás čekali Liam, Meyry, Gema a ještě jeden kluk menší postavy s delšími blond vlasy svázanými do culíku. Představil se nám jako Bobby. Taky syn Liama a Meyry. Po nás dorazil Nick a spolu s ním Sofi a jako poslední John a Ben. Ti táhli nejvíce věcí. "Jsme připraveni," řekla Meyry a začali jsme se loučit. Loučili jsme se dlouho a neobešlo se to bez slz. Brečela ženská část a ještě k tomu Nick a překvapivě i můj Isaac a Jay. Loučení trvalo asi půl hodiny. Pak ti čtyři přistoupili k portálu a začali se pohybovat. V rámu to začalo probleskovat a po pár minutách se rozzářil nejdříve rám a jeho vnitřek se následně naplnil zvláštní hmotou. "Tak to je naše sbohem," prohlásila Meyry a my rychle vzali věci a prošli, dokud portál držel. My tři jsme šli jako poslední. Prošel jsem portálem a pak . . . "Jauu," zasténal jsem a pohnul se. Byl jsem . . . doma? Co? Co tady dělám? Co se to sakra stalo? Kde je můj Isaac? Sedl jsem si a po chvíli přišla moje matka. Všechno mi vysvětlila, že jsem se nevrátil z lesa, tak mě šli hledat a našli mě pod srázem. Byl jsem mimo jen asi šest hodin. Když matka odešla, posmutněl jsem. Vše se mi to zdálo. Není jiná možnost. Vše to byl jen sen. Co jsem komu udělal? pomyslel jsem si a lehl si. Pocítil jsem obrovskou prázdnotu, protože jsem se ve snu poprvé zamiloval. Do očividně mnou vymyšlené postavy. Život pro mě ztratil smysl. To je konec.
Utekl týden od domnělého konce snu a já ani nevylezl z postele, protože jsem se trápil. Pak se ale vše změnilo. Zazvonil mi mobil, tak jsem to vzal a koho neslyším? Byl to můj Isaac. Že se všichni vrátili domů. Nemohl jsem tomu uvěřit a dokonce jsem si myslel, že už blázním. Isaac mi ale řekl, že přiletí za mnou, tak jsem mu řekl kam. Neměl jsem co ztratit. Pro mé překvapení se za pár dní objevil Isaac u nás. Byl jsem štěstím bez sebe. Vzhledem k tomu, jaké vztahy jsem měl s rodinou . . . sbalil jsem se a s Isaacem odletěl k němu domů. Od té doby s ním žiju a za ty tři měsíce se toho tolik stalo. S Isaacem bydlí v našem vlastním domě na kraji města . . . no, vlastně bydlíme všichni poblíž sebe. Nick a Sofi se zasnoubili a časem se chtějí brát. Taky se přestěhovali do města z nějaké malé vesnice. No a Ben s Johnem cestují po světě a když necestují, bydlí v našem domě. Tedy takhle, byl to původně jejich dům, ale dali nám ho a akorát zde občas přespí.
"Lásko? Jsem doma," zavolal jsem a šel se převléct. Svého miláčka jsem našel v kuchyni. "Ahoj miláčku," usmál jsem se a políbil ho. "Tak co ti dva? Byli tady?" zeptal jsem se, protože se měli zastavit Nick a Sofi. "Jo. To víš, nemohli se zdržet moc dlouho, Nick se musí připravovat do práce." Sofi je sice umělkyně na volné noze, ale Nick učí na univerzitě. "To je fajn. No a co Ben, už se ozval?" Isaac ale zavrtěl hlavou. "Poslal nám akorát balíček, ale do toho jsem se ještě nedíval. Je tamhle na stole, chtěl jsem počkat na tebe." "Tak já se do toho mrknu," usmál jsem se a rozbalil balíček. Uvnitř byla kniha. Když jsem uviděl název a pročetl si obsah, začal jsem se nahlas smát. "Co to je?" zeptal se Isaac. Když jsem se trochu uklidnil, podal jsem mu to. "Jmenuje se to Mimo svět a napsal to Ben. Je to fantasy příběh o skupině rozdílných lidí, kteří se dostanou do zvláštního světa," uchechtl jsem se. "Nepřipomíná ti to něco?" Isaac vykulil oči. "On o nás napsal knihu? . . . Cože? Tady píšou bestseller léta. Počkej, tady je něco o autorovi: Profesor Ben Lang se po mnoho let svém záhadném zmizení objevil a vrátil se na univerzitu, ale z ní brzy odešel a dal se na dráhu spisovatele. Jeho bestseller trhá rekordy v prodeji a vynesl autorovi velké množství peněz. Tak to je gól," začal se smát i Isaac. Pak mi podal knížku a pokračoval ve vaření. Zbytek dne probíhal normálně. Přeci jen si můžeme dovolit udělat pohodlí, protože Isaac hraje ve filmech různě a nemá stálou týdenní práci a já se zabývám alternativní psychologií. Takže ani jeden nechodíme každý den do práce a to je super. Další den ráno jsem se vzbudil na gauči v Isaacově objetí. Vzbudil mě zvonek, tak jsem se zíváním šel otevřít. Ani jsem se nenadál a ocitl jsem se v Benově objetí. "No ahoj pane spisovateli," uchechtl jsem se a objetí mu opětoval. "Tak cos nám chtěl?" zeptal jsem se, ale Ben se jen zatvářil tajemně. "Zařídil jsem nám letní dovolenou. Meyry už se na nás těší," uchechtl se a já na něj zůstal zírat. Ben mi to ale hned vysvětlil. "Ukázalo se, že z těch starých rodů přežilo víc lidí. Paradoxně tomu pomohla moje kniha. Přečetli ji a napsali mi, spojil jsem je mezi sebou a všichni se sešli a vytvořili průchozí spojení ze Země. No a na Amodai spojení upevnili a obnovili starý most." "Tak to je super," usmál jsem se a otřel si slzy. Šel jsem to říct Isaacovi, který už byl taky vzhůru. Další den jsme s věcmi čekali na Bena, který nás odvezl k portálu. Sešli jsme se všichni, celá naše parta, protože i Nick si vzal volno a šli jsme. Meyry už na nás čekala. Přivítali jsme se a s úžasem zjistili, že je ten svět jako ráj. Už nebyl tak ponurý jako dřív, ale pořád byly některé věci stejné. Nejvíc se změnila vesnice. Každý dům byl vyzdobený a viděli jsme docela dost lidí. No, strávili jsme na Amodai týden a pak jsme zase prošli domů. Od té doby Meyry navštěvujeme a jsme všichni šťastní. Miluju svůj život!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shadow Shadow | Web | 23. prosince 2017 v 1:12 | Reagovat

Moc povedený

2 Maritando Miriagné Maritando Miriagné | 23. prosince 2017 v 15:57 | Reagovat

[1]: Moc děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama