Zdravím poutníku. Vítej na mém blogu mé literární tvorby.

Neztrácej naději!

30. ledna 2018 v 23:47 | Marit |  Téma týdne
Hej hej, napadl mě spásný nápad, začít tvořit příběhy na téma týdne. Tady je první, užijte si ho.

Styl: povídka



Neztrácej naději. To mi vždycky říkávala máma, když jsem byl malý. Bylo mi čerstvě dvacet dva, žil jsem sám ve velkém městě, docela daleko od domova na venkově a snažil se uskutečnit svůj sen stát se slavným youtuberem. Ale moc mi to nešlo. I když jsem se snažil natáčet kvalitní, vtipná videa, měl jen asi deset odběratelů. Je fakt, že jsem měl jen asi tři videa, ale neměl jsem na ně prakticky žádné ohlasy, což bylo dost demotivující. Rozebíral jsem běžné věci, se kterými se každý den setkáváme, parodoval různé ne moc kvalitní pořady nebo videa, ale stále se mi nedařilo nalákat víc odběratelů. Propadal jsem takovým myšlenkám, že bych měl skončit, ale pořád mi zněla v uších slova mamky: Neztrácej naději. . . Když to nejde, tak to zkoušej dál a dál a dál a dál a dál, dokud nezjistíš, že to fakt nejde a nevysereš se na to. Zbytek věty neříkala máma, ale táta. Ale jen když byla z doslechu. Tak jsem se snažil dál.

Přes léto jsem vydával míň videí, ale hodně jsem si na nich dával záležet a jinak jsem neustále byl ve městě, toulal jsem se ulicemi a občas se zastavil v mé oblíbené kavárně. Už mě tam znali, pracovali tam tři kluci a jedna dívka a všichni se se mnou už po první mé návštěve spřátelili a patřili mezi mé první odběratele. Byl jsem jim za to moc vděčný, protože vždycky měli nějaký nápad na video a neustále mě podporovali. Bylo ke konci července, bylo děsný vedro, tak jsem si řekl, že se zastavím na jejich domácí limonádu, která mi vždy zlepšila den. Sedl jsem si na své obvyklé místo, vytáhl blok a tužku, usrkával limonádu a pomalu sepisoval scénář k dalšímu videu. Po chvíli přišla skupinka asi pěti lidí, sedli si k vedlejšímu stolu a začali si povídat. Z toho, co jsem zaslechl, jsem usoudil, že to musí být youtubeři, protože se bavili o tom, jak se povedla poslední videa a tak. Mí přátelé mě postrkovali, abych za nimi zašel a pokecal s nima a třeba je požádal o radu, ale já se příliš styděl. Když jsem si je nenápadně prohlédl, zjistil jsem, že mezi nimi sedí dva mé vzory. Neměl jsem na vymýšlení moc klid, protože skupinka se dobře bavila, tak jsem jen zaplatil a šel do svého malého bytu. Když jsem došel domů, chtěl jsem vytáhnout svůj blok, ale v batohu nebyl. Vzdychl jsem, protože jsem ho asi zas nechal v kavárně a sedl jsem si k počítači a trávil čas online.

Hned druhý den jsm měl v plánu pro blok si dojít. Ale vzhledem k tomu, že pršelo, jsem se rozhodl že nikam nejdu. Ani jsem neměl moc náladu na vymýšlení videa, tak jsem jen ležel a poslouchal hudbu. Bylo celkem příjemné vypnout a na nic nemuset myslet. Odpoledne se konečně vyčasilo. Jsem si myslel. Dokud v půlce cesty nezačalo pršet. A já neměl deštník. Takže jsem došel do kavárny zmoklej jako slepice. Po spoustě nadávek jsem dostal od Toma, majitele kavárny, tričko a kraťasy. Byl jsem mu moc vděčný, ale z delších vlasů mi neustále kapala voda. Naštěstí mi Tom dal i ručník, což bylo bezva. Trvalo asi deset minut, než jsem si vzpomněl, proč jsem vlastně přišel. Objednal jsem si čaj (naštěstí nosím osobní věci v nepromokavém obalu) a spokojeně přivřel oči. Až po chvíli jsem se konečně šel zeptat Káji, jestli nemá můj blok. Neměla ho. Ani nevěděla, že jsem ho ztratil. Začal jsem pochybovat, jestli jsem ho nevytratil někde po cestě, sedl si a popíjel čaj. Po asi hodině zas přišla skupinka těch youtuberů. Nejdřív jsem si jich ani nevšiml, protože jsem koukal z okna. Zasedli k vedlejšímu stolu a zas se docela dobře bavili. Já tiše upíjel svůj čaj a přemýšlel. ,,Heeej. Heeeej," uslyšel jsem po chvíli přemýšlení hlas. Zatřásl jsem hlavou a podíval se před sebe a zjistil, že přede mnou sedí můj youtuberský vzor. Zrudl jsem a pokusil se ho pozdravit, ale vyšlo z toho jen: ,,Eeeeee." Můj vzor se usmál a natáhl ke mně ruku. Podíval jsem se na ni a zjistil, že mi podává můj blok. ,,Přečetl jsem si tvoj scénáře a mrknul i na tvoje videa a máš vážně potenciál," usmál se a já na něj jen zíral. Nakonec jsem si še s ním sednout mezi ostatní a docela dlouho jsme si povídali. Stali se z nás dobří přátelé. Pomohli mi s rozjezdem mého kanálu a teď mám už přes dvě stě tisíc odběratelů. Je to prostě paráda. Mám několik videí společně s mými přáteli a před rokem jsem vyrazili do Amsterodamu. Byla to prostě paráda. Ještě, že jsem se držel mamčiny rady. Neztrácej naději. Ještě, že jsem se to nikdy nevzdal. Miluju svůj život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama