Zdravím poutníku. Vítej na mém blogu mé literární tvorby.

Deník kapitána - 9. záznam

20. února 2018 v 21:28 | Marit |  Deník kapitána
9. záznam

Kapitánův deník
Pozemské datum: 20. 2. 3765
Středovesmírný čas (SVČ): rok Draka

Deník kapitána Iriny Deveronové
Uplynul už skoro týden a my stále nic nemáme. Žádné zprávy z povrchu, ani od kapitána Morena. Jak se něco takového mohlo sakra stát? Mám chuť jít sama na planetu a zjistit, co se tam vlastně děje. Bohužel ale něco takového nemůžu udělat, protože mi bylo svěřeno velení na této lodi a to nemůžu předat dál, protože zde není kapitán, kterému bych absolutně důvěřovala. Vlastně když se nad tím tak zamyslím, není tu žádný jiný kapitán. Sice by se dal za kapitána považovat Tamal, ale tomu bych nesvěřila ani svou kočku a to je co říct, protože se jí povedlo přežít dva měsíce v prázdném domě, když jsem byla v nemocnici. Dlouhá historie, stručně řečeno slepák. Ano, ani při naší vyspělosti jsou věci, které stále nikdo neumí řešit jinak než operací. Třeba taková rakovina byla už dávno vymícena, hlavně díky Felisům, kteří nám s tím pomohli. Něco jako slepé střevo však nikdy neviděli a nepodařilo se jim zjistit, jak tomu předejít. Zajímavé, že? Fungují prostě jinak. Jsou to kočky. Což se odvážil zmínit jen jediný idiot v historii, můj bratr. Byla to celkem sranda. Vedli jsme nějaké konverzace a on se jen tak mezi řečí zmínil, jestli může velvyslance podrbat za ušima. Když jsem tehdy zpozorovala onen kočičí pohled, urychleně jsem zmizela a nechala Emília napospas šelmám. Nevím přesně, co se tam tenkrát stalo, ale pár dní po tom se vzali a... no, jsou spolu šťastní. A já jsem stále sama. Ale co se dá dělat. Mám pocit, že bych měla asi v deníku shrnout události posledních dní, ale věta "Pořád čekáme" vydá na kousek řádku. Tak co bych tu ještě mohla zmínit? No jo, kapitánu Striderovi bude za týden už třicet tři, tak jestli se do té doby objeví, tak to pořádně oslavíme. Mám pro něj i dárek. Luxusní víno z Indonésie. Je to jedno z nejlepších vín na světě. Indonésie se stále ještě nachází v jihovýchodní Asii, na rozdíl třeba od Islandu, který migruje. Indonéské víno dlouho nebylo známé. Sice se pěstovalo a vyrábělo, ale nikdy nedosahovalo takových kvalit jako vína z Francie. Až do té doby, než byly někdy kolem roku dva tisíce padesát čtyři vykáceny indonéské pralesy. Tehdy byl plán udělat z toho monokulturní plantáže. Mám dojem, že tam chtěli vysázet palmy. Ale ekoaktivisti vše narušovali, jak jen mohli, a s půdou se nic nedělo a začala planět. A jednoho krásného dne si nějaký indonéský farmář všiml, že na volné ploše se uchytilo víno. Tak ho nechal růst a pozorně ho hlídal a zjistil, že tam, kdy byly pralesy, se vínu daří milionkrát líp než na původních místech. Tak spolu s ostatními farmáři pomalu, během asi pěti let, sázel sazenice vína na různá místa a tím vlastně vytvořil takový nový prales. Usadila se zde nová zvířata, nové druhy rostlin a od té doby, skutečně po celých těch asi sedmnáct set let, se Indonésie stala vinařskou velmocí. Dnes je jejich víno vysoce ceněné. Měla jsem jedno připravené na oslavu, až dojednáme příměří s Misiky. Nepovedlo se. A vzhledem k tomu, že nevím, jestli se tam ještě někdy dostaneme, je mi to už celkem jedno. A Eliasovi se to bude líbit. Má rád víno. Připadám si divně, řekla jsem slovo víno a Indonésie víc než normálně. Už mi začíná z toho čekání hrabat. No nic, snad se brzo někdo objeví.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama