Zdravím poutníku. Vítej na mém blogu mé literární tvorby.

Lov

18. března 2018 v 23:54 | Marit |  Téma týdne
V průběhu dějin se lidé setkávali s mnoha nadpřirozenými tvory a ani v dnešní době tomu není jinak. Někteří jsou klidní a lidé o jejich existenci nemají ponětí, někteří jsou ale agresivní a na lidi útočí. Kdyby se přišlo na to, že na světě existují tito těchto tvorové, propukla by panika a následovalo by vyhlazení všech nadpřirozených druhů. Aby toto nenastalo, existuje rodina Hunterových, která udržují rovnováhu. (P.S. Sdělím vám malé tajemství. Těšte se)


,,Kam míříš tentokrát?" optala se žena a podívala se svému synovi do očí. ,,Do Yellowstone. Místní správci parku se potýkají z Memorcibem. Musím to zastavit, dokud je to ještě v malém měřítku," odvětil vysoký dlouhovlasý muž. ,,Nevím, jak dlouho to bude trvat, takže na mě s večeří nečekej," usmál se a zmizel do noci. Během pár minut už mířil k Yellowstoneskému parku.

Když přijel, našel dva správce s puškami před jejich stanicí. ,,Hej ty tam, nepřibližuj se," zakřičel jeden z nich a roztřeseně na něj zamířil. Lovec vycítil strach. Něco se muselo stát. Ve vzduchu ještě byla cítit krev. ,,Jsem Lovec," odvětil a oba správci rázem sklopili zbraně. ,,Odtáhlo to Mikea, tam do křoví. Rázem se to na nás sneslo ze stromu, neviděli jsme, co to je a nemohli jsme střílet a pak jsme uslyšeli křik a Mike byl pryč," vysvětlil mu jeden situaci. Lovec vytáhl z kufru luk a toulec plný šípů a šel k nim. ,,Řeknu to jednou. Stojí proti nám nebezpečný tvor. Je sice hluchý a slepý, ale i tak si vás dokáže najít. Kudy to odtáhlo vašeho kolegu?" Správci ukázali na křoví a sevřeli své zbraně. ,,Jdeme s tebou. Ty se postarej o tu bestii, my o Mikea," řekl pevně jeden z nich. Lovec věděl, že ať už přijdou jakkoliv brzo, ze správce u moc nezbude. Nijak to však nedával najevo. Malá naděje byla lepší než žádná.
,,Teď musíme postupovat tiše," zašeptal. ,,Jsi si jistý Lovče? Tvrdil jsi, že ta stvůra je hluchá," zamumlal jeden ze správců, kteří šli v těsném závěsu za ním. ,,To že je hluchý neznamená, že musíte být hluční. Potřebuju klid. Tak držte jazyk za zuby," usykl a obezřetně sledoval okolí. Les byl nezvykle tichý, což nikdy nevěstilo nic dobrého. Lovec se pohyboval velice tiše, ale správci co chvíli stoupli na nějakou větičku a lesem se ozvalo hlasité křupnutí. To Lovce hrozně rozptylovalo. ,,Zůstaňte tady a přijďte na zapískání," usykl, plížil se skrze husté houští dál a nechal správce za sebou. Je blízko, proběhlo mu hlavou, když ucítil atypický zápach. Skoro jako hnilobný, ale trochu jiný. Lovec věděl, že musí být opatrný, mohl by se stát sám kořistí, pokud nebude dost opatrný. Tvor, kterého sledoval, byl extrémně nebezpečný. Už to bylo dlouho, co se naposledy setkal s Memorcibem. Tito tvorové podobní humanoidním žábám se živili vzpomínkami. Díky svým přísavkám na prstech se mohli přisát na hlavu oběti a vytáhnout z ní všechny vzpomínky. Ty si pak ukládali do bradavicím podobných hrbů na zádech a následně je trávili. Zbylo jich však už jen málo. A po dnešku jich bude ještě méně, pomyslel si Lovec a postupoval dál. Konečně zaslechl to, co tolik chtěl, zvláštní čvachtání. To znamenalo, že Memorcibus teprve vysává vzpomínky. Správce neměl moc času a Lovec dobře věděl, že se jde o vteřiny. Na nic nečekal, vyskočil ze křoví a orlím zrakem hledal kořist. Během dvou vteřin ji měl, vytáhl bleskově šíp, napnul tětivu a vypustil smrtící střelu. Memorcibus o něm však něvěděl a po chvilce se skácel k zemi mrtev. Lovec zapískal a zamířil k mrtvému Memorcibovi. Vytáhl z pouzdra nůž, zasekl mu ho do břicha a otevřel ho. To, co hledal, byl zvláštní orgán, jenž produkoval léčivé látky. Mezitím dorazili i správci, poděkovali Lovci a odtáhli svého kolegu pryč. Na nic se radši neptali a Lovec byl za to rád. Mrtvolu tam nechal, věděl, že se stejně brzo sama rozpadne na prach. Svůj úkol splnil a to bylo hlavní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama