Zdravím poutníku. Vítej v koutku mé literární tvorby.

Rozum a cit

15. dubna 2018 v 22:17 | Marit |  Téma týdne
Kdysi dávno žili dva naprosto rozdílní lidé, které osud svedl dohromady a co se vydali z domova na dlouhou cestu a nikdy se už nevrátili. Toto je jejich příběh. (PS. Konec jsem probrečel, pokud jste citlivé povahy, vezměte si k ruce kapesníčky :) )


Potkali se poprvé, když do sebe omylem narazili ve škole. Matt, vysoký svalnatý učitel s kaštanově hnědými vlasy a oříškově hnědýma očima a Marcus, hubený průměrný student se světle hnědými vlasy a smaragdově zelenýma očima. Matt se jen rychle omluvil a spěchal na hodinu, ale Marcus se na dlouho dobu zastavil, okouzlen, zamilován. Ačkoliv teprve nastoupil na školu a nikdy s nikým nechodil, náhle se zamiloval do svého učitele. Rázem chodil do školy s větší radosti, užíval si každou chvíli, kdy byl poblíž Matt, jeho oslnivý učitel. Více se snažil v jeho hodinách a když mohl, zasněně se na Matta díval. Byla to láska na první pohled a Marcus se nebál to dát najevo. Chodil za svým učitelem do kabinetu, ale Matt jako by to neviděl. Byl zaměřený na svou práci a na technologii a vztahy považoval za zbytečné. Marcus byl naprosto opačného rázu. Bylo mu jedno, co bude dělat, jak se uživí, nejdůležitější pro něj byla láska. Miloval svého učitele a jediné, co chtěl, byla opětovaná láska. Vše se ustálilo do stálého cyklu, který se nijak neměnil. Po čase ale změna přišla. Škola vyhořela a Matt přišel o práci a málem i o život, kdyby ho Marcus nezachránil. Matt z toho vyšel bez zranění, ale Marcusovi oheň spálil levou ruku. Tehdy Matt poznal v Marcusovi úžasnou osobnost a jeden dlouhý polibek vyplnil Marcusovi všechny sny.

Po pěti letech už Marcus bydlel s Mattem a milovali se. Jejich povahy se proměnili. Matt zažíval dříve nepoznané nádherné pocity a Marcus se učil vědám a technice a líbilo se mu to. Ale jeho život brzo zaplnila prázdnota. Jeho povaha potřebovala vzrušení a vášeň, kterou sice částečně dokázal ukojit Matt, ale ani to nestačilo. Matt se ptal svého milého, ale Marcus nevěděl, co by mu mohlo pomoct. Měl ještě jeden sen, ale nechtěl přidělávat miláčkovi starosti, protože to byl dost nákladný sen. Byl skleslý a skomíral jako květina bez vody. A časem se s psychického skomírání stalo i fyzické. Po návštěvě doktora přišla do jejich života tragédie. Doktoři Marcusovi diagnostikovali neléčitelnou smrtelnou nemoc. Dali mu maximálně pět let, a to s tím, že poslední rok bude upoutaný na lůžko. Matta to málem skolilo. Probrečel několik dní kvůli představám života bez své lásky a pak se rozhodl, že ten čas, který jeho lásce zbývá, s ním stráví nejlépe, jak jen bude moct. Jednoho dne Matt konečně dostal z Marcuse, co je jeho snem. Matta to zjištění překvapilo. Nikdy by ho nenapadlo, že by chtěl Marcus procestovat celý svět, Přišlo mu to miloučké a slíbil si, že mu to splní, i kdyby ho to mělo stát všechno co má. Následně prodal dům, prodal auto a se svým miláčkem vyrazil na cestu po světě. Začali na Havaji a trávili veškerý čas milováním a cestováním.

Brzo po příjezdu na Havaj Matt překvapil svého miláčka s vyznáním a krásným prstýnkem. Na nic nečekali a hned se vzali, protože nevěděli, kolik jim ještě zbývá času. Jejich cesta však trvala dvacet let a Marcus nepřestával ztrácet dech. Matt to bral jako zázrak a nikdy nepřestával svého milého zahrnovat láskou. Naučil se bezmezně milovat, ale stále se zabýval i vědou, stejně tak Marcus vždy upřednostňoval vášeň. Byli spolu šťastní, i když Mattovi už táhlo pomalu na padesát a Marcusovi bylo skoro čtyřicet. Nikdy se při své cestě nezastavili. Za těch dvacet let prošli celý svět a Marcus nebyl nikdy šťastnější. Stále však neměl dost. Vydali se pak po památkách a po krásných místech tam, kde ještě nebyli. Zastavili se až po deseti letech, kdy Marcus začal ztrácet síly. Nejdříve přestal zvládat dlouhé výšlapy, pak i delší cesty a nakonec oběma milencům nezbylo než se usadit tam, kde začali. Na Havaji si pořídili malou chýši a už se jen procházeli po ostrově, pozorovali moře, za soumraku sedávali v horkém písku, objímali se a v noci pozorovali hvězdy. Marcusův stav se dále zhoršoval a brzo už jen spolu seděli na horké pláži a dívali se na moře.

Když jim bylo mnohem méně, slíbili se, že spolu budou navždy. Když pak ztrácel Marcus život kousek po kousku, Matt ho následoval. Bez své lásky neměl důvod k životu.

Jednou . . . jednou když šel jejich místní přítel za nimi s jídlem, našel je bez života, v posledním objetí. V posledních paprscích slunce mizejícího za obzor se v bílém kameni skvělo černé písmo. ,,Zde leží oheň a voda, rozum a cit, dva věční milenci, které ani smrt nemohla rozdělit. Pokoj jejich duším."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 15. dubna 2018 v 23:27 | Reagovat

Hezké i trochu ze života. Píšu tě do Výběru TT a děkuji. Kapesníček jsem nepotřebovala, ale lásce dvou lidí není radno se smát :-)

2 Maritando Miriagné Maritando Miriagné | 16. dubna 2018 v 18:09 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama