Zdravím poutníku. Vítej na mém blogu mé literární tvorby.

Svaté vězení

1. dubna 2018 v 23:55 | Marit |  Téma týdne
Na mrazivé ruské Sibiři byl před sedmi měsíci objeven tajemný hrad. Nikde o něm nebyly zmínky, proto tam nejdřív byla poslána armáda. Sice zde nebylo nalezeno žádné nebezpečí, ale zdi pokrývaly neznámé rytiny. Byl sestaven mezinárodní tým, který od té doby tajemný hrad zkoumá.


,,Máte někdo něco?" zeptal se unaveně Sebastian a odložil tužku. Velkým sálem se stěnami porytými tajemnými znaky se nesl jednohlasný nesouhlas. ,,Takhle se nedá pracovat," vzdychla Maria a vstala od stolu. ,,Máme snad jinou možnost? Víš jak na to pohlíží generál Ignaťjev. Prokážeme nějakou hodnotu tohohle místa nebo to srovnají se zemí," ozvala se z rohu místnosti Mayra. Ani na ni nebylo vidět, protože měla kolem sebe narovnány v chaotický sloupcích slovníky a příručky. ,,Navrhuju se trochu vyspat. Pak budeme moct pracovat mnohem aktivněji než teď. A je stejně noc. Máme ještě dva týdny, tak pár hodin volna neuškodí," navrhla, prošla úzkou uličkou mezi knihami a zamířila do druhého rohu, kde byly rozložené spacáky. Byli tu už dva měsíce, ale tohle bylo nejlepší, co měli. Pár spacáků, malé polštáře a i nějaké slabé deky navíc. I za to byli rádi. Většina lidí v hradu musela spát na zemi, jen kryptologové a vojáci měli lepší podmínky kvůli udržení pozornosti na své úkoly. ,,Máš pravdu," usmála se Maria a následovala ji. ,,Tak pojď taky Sebe," houkla na něj Mayra, ale Sebastian už spal s hlavou zabořenou ve slovníku. Mayra vzdychla, přikryla ho dekou a sundala brýle. Pak si šla sama lehnout.
Byla hluboká noc a hradem se plížila postava v plášti. Šikovně prošla kolem stráží a zamířila do sálu na severovýchodním okraji hradu. Tajemný cizinec se neslyšně proplétal chodbami plnými beden, až došel do sálu plného knih. Pohyboval se jako stín, k tomu mu dopomohl i plášť barvy noční tmy. Ve světle úzkého srpku měsíce se zalesk kov a cizinec šel ke stolu.
Sebastiana probudil chlad. Slabá deka pro něj nebyla dostatečná. Otevřel oči a býval by i vstal, ale všiml si postavy v plášti. Věděl, že v noci by za nimi nikdo nechodil a už vůbec ne v plášti. Cizinecova pozornost však byla zaměřená na něco na stole, i přes to se ale Sebastian radši nehýbal. Cizinec se něčím stále zabýval a Sebastian svou pozornost neudržel. Nespal už předtím víc než den a byl nevyspalý. Brzy se tedy ponořil zpět do říše snů, bez ohledu na cizince.
,,Sebe, Sebe, vstávej," zatřásl s ním někdo a nasadil mu na nos brýle. Sebastian zívl a rozespale se podíval na Mariu, který se smála. ,,Je to jako zázrak. Nevím, že jsme si toho nevšimli dřív. Všechno to je v těch knihách, je to tu popsané, co bylo základem. Máme to," skoro až jásala a objala ho. ,,Stačí jen přeložit nápisy." Sebastian se zamyslel nad cizincem, kterého viděl v noci. Ale moc z toho nevěděl, navíc neměl brýle a pořádně neviděl, tak mu to trochu přišlo jako sen. ,,Mayra už na tom dělá v té ústřední místnosti. A my bychom to mohli udělat zatím tady, ne?" vzala Maria knihu a zamířila ke dveřím. ,,Jo, hned ti pomůžu," následoval ji Sebastian a společně se pustili do překladu.
,,Takže říkáte, že jste na to jen tak přišli?" zeptal se už asi potřetí generál Ignaťjev. ,,Ano a nerušte, překládám," odsekla Mayra a zaklela ve svém rodném jazyce. Pocházela z Austrálie, z Darwinu. Věnovala se překladu rytin na obrovských dveřích. Byli minimálně deset metrů vysoké. Už při prvním pátrání je však našli zajištěné a nikdo se zatím neodvažoval je otevírat. Dokud nebudou přeloženy rytiny, jak řekl generál.
Mezitím Sebastian s Mario překládali rychlým tempem rytiny. ,,Promiňte, vy jste překladatelé?" ozval se z chodby hlas. Přišli dva celkem mladí kluci. ,,Poslali nás sem, zeptat se, co máte," navázal na něj druhý. ,,Zatím překládáme," odvětil Sebastian. ,,Chvíli vydržte, už jsme v půlce," zahuhlala Maria s tužkou v puse, když otáčela listy knihy. Kluci si tedy sedli a oba kryptologové postupovali stále rychleji. Rytiny se skládaly z různých znaků a oni si je už dokázali zapamatovat. Trvalo asi deset minut, než to zvládli. Pak jim ještě chvíli zabralo srovnat slova do vět. Sebastian četl text jako první a po přečtení zbledl. Maria dočetla chvíli po něm a byla docela překvapená. ,,Tak co máte?" ozval se jeden z kluků. Maria tedy začala číst. ,,Ad infinitum, tedy až do nekonečna, nechť Carceribus Sanctus navždy mimo mapy a záznamy zůstane. Ve jménu světla ať navždy temnota mocná zůstane zde zapečetěna. Chraňte se lidé, neb kdo otevře bránu Temnoty, nastolí na světě chaos a zkázu. Pokud již dveře otevřeny jsou, kontaktujte Sidora Myelnieva v Moskvě, Yan Shi-Ling v Tokiu nebo Martena Miragena v Athénách. Vivat lux. Ale tohle poslední je celkem nové," poznamenala Maria. ,,No to toho tedy není moc na to, jak velký je sál," ušklíbl se mladší kluk. ,,Ty znaky jsou hodně velké, to proto. A teď rychle za generálem," houkl Sebastian a všichni šli za generálem a Mayrou.
,,No tak to je něco," oddechla si Mayra, když dopřeložila poslední znaky. ,,Tak co máte profesorko?" ,,Spoustu špatných věcí. Nekonečná Temnota, konec světa, bla bla bla, zničené civilizace, zánik života, opovažte se otevřít dveře. To ale vůbec není dobré. Ještě je tu něco o zkrocené Temnotě a mocné zbrani, vydržte, to ještě projdu." ,,Máme překlad," oznámil Sebastian a předal text generálovi. ,,Ano zajímavé," zamumlal generál a četl. ,,Hej Sebe, Mario, pomozte mi s tímhle," zamumlala Mayra a ukázala na sadu znaků. ,,Řekl bych, že to je takhle: Nepokoušejte se Temnotu spoutat nebo se s ní domlouvat, nejde to. I když by z ní byla mocná zbraň, každý, kdo to zkusil, zemřel," zamumlal Sebastian. Jeho dvě kolegyně přikývly. ,,Takže zbraň?" ozval se za nimi generál. ,,Ale každý, kdo to zkusil, zemřel." ,,No jo, vždycky je v tom nějaké ale. To je risk co musíme přijmout. Připravíme vojáky a otevřeme dveře," Kryptologové se s generálem začali hádat, dokud on nezavolal své podřízené a nechal je odvést. ,,Kretén," zavrčela Maria. ,,Co s tím uděláme? Jestli je to pravda ani útěk nám nepomůže." ,,Stejně s tím nic neuděláme. Tak jako tak, museli bychom se zbavit všech vojáků. To nemáme šanci. No, dámy, dělal jsem s vámi rád," vzdychl Sebastian. ,,My s tebou taky," odvětila Maria. ,,Ale no tak, ještě přeci není tak zle," ozval se z chodby hlas a vynořila se postava v plášti. ,,Hej, tebe jsem v noci viděl," obvinil ho Sebastian a cizinec si stáhl kapuci. ,,No jo no, ale někdo vám musel pomoct ne?" uchechtl se muž. ,,Jinak byste to nepřeložili. Akorát jsem nečekal, že generál je takový pitomec. Teď prostě-" Najednou se celý hrad otřásl. ,,Ale ne. Už to začalo. Rychle, pojďte," zakřičel muž a vyběhl ze sálu. Všichni tři ho následovali a drželi se v těsném závěsu za ním. ,,Co se děje?" zakřičel Sebastian, když se hrad začal permanentně třást. ,,Otevřeli dveře, vypustili Temnotu," zakřičel muž. ,,Bude trvat deset minut, než se rozšíří mimo hrad. Poslouchejte dobře. Kilometr od hradu směrem na sever jsou tři velké značky. Každý se na jednu postavte. Běžte," zakřičel a vběhl zpět do útrob hradu.
Po osmi minutách už stáli udýchaní kryptologové na místech a všímali si, jak z hradu vybíhali další lidé na různé strany. Během dvou minut se objevil i tajemný muž. ,,Poslouchejte mě dobře. Musíme uzavřít Temnotu. Použiju k tomu Argo a dvanáct znamení. Jen zůstaňte stát a nehýbejte se," ozval se všem v hlavě hlas. Pak začal muž mluvit neznámou řečí a všichni vyděšeně sledovali, jak se několik zdí hradu zhroutilo a ven se vyvalila obrovská černá masa. Ozval se šílený jek a Temnota se začala šířit. ,, . . . DELERE MURUME, SIGILLAE TENEBRAE," zařval dunivým hlasem muž a proti němu vystřelila masa černé hmoty. Narazila však do bariéry a tou ani při největších snahách nemohla prorazit. ,,Co to sakra," zaklel Sebastian. a jako všichni se nevěřícně díval na bariéru.
,,Omlouvám se, že jsem vám to nestihl pořádně vysvětlit. Nebyl čas. Pardon. nemůžu být taky všude," vysvětloval muž, když všichni seděli u krbu v mužově chatě. Dozvěděli se i jméno. Marten Miragen. ,,Sice v hradu zůstalo mnoho lidí, ale pro ně již nebylo záchrany. Už tak tak jsme to stihli na poslední chvíli." ,,Ale jak jste to sakra udělal?" zeptal se Sven. ,,To by bylo na dlouho. Jednoduše, magie je skutečná a já jí vládnu. Skrze vás jsem vytvořil bariéru. Bylo to neskutečně staré a mocné kouzlo. Využil jsem totiž souhvězdí lodi Argo a dvanáct znamení zvěrokruhu. Argo jako největší souhvězdí oblohy a tedy obrovský zdroj moci. Mariu jako Berana, Alexe jako Býka, Logana a Lucase jako Blížence, Yu jako Raka, Ondru jako Lva, Dianu jako Pannu, sebe jako Váhy, Elenu jako Štíra, Zoe jako Střelce, Sebastiana jako Kozoroha, Svena jako Vodnáře a Mayru jako Ryby. Díky tomu jsem mohl posílit bariéru tak, aby vydržela cokoliv, i Temnotu. Teď máte tetování svého znamení. Vraťte se domů a nikomu o tomto neříkejte. Časem si vás najdu. Sbohem," zamumlal Marten a zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emo Strange Emo Strange | Web | 2. dubna 2018 v 0:09 | Reagovat

Hezky napsáno

2 Maritando Miriagné Maritando Miriagné | 2. dubna 2018 v 18:54 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama