Zdravím poutníku. Vítej na mém blogu mé literární tvorby.

U Smaragdového draka - 1. Seznámení

7. června 2018 v 22:17 | Marit |  U Smaragdového draka
Máme tu první seznámení s hospůdkou U Smaragdového draka a s jeho velmi zajímavým majitelem


Na kraji velkoměsta stála odnepaměti malá hospůdka. Místní se o ni nikdy moc nezajímali. Oprýskaná černá barva na štítě hlásila název "U Smaragdového draka" a na zašlé tabuli u dveří už zbyla jen rozmazaná písmena po dávno zapomenutých nabídkách. Okna byla bez skel, zakrývaly je pouze dávno vybledlé záclony a dveře byly zatlučeny ztrouchnivělými prkny. Nikdo v celém městě si nepamatoval dobu, kdy byla hospůdka otevřena. Vždy ji znali tak, jak teď vypadala a nikomu to nepřišlo divné. Brali ji prostě jako součást města.

Skutečnost byla ale jiná. Kdykoliv se nějaký obyčejný člověk přiblížil k hospůdce, pocítil díky pár kouzelnickým trikům neodbytnou touhu jít někam jinam. Za vrstvou kouzel se totiž skrývala krásná hospůdka s jasně zeleným nápisem, skryta před nezvanými hosty, tedy před obyčejnými lidmi. Zákazníci hospůdky totiž běžní lidé nebyli. Kyklopové, kentauři nebo třeba duchové tu byli na denním pořádku. Poslední majitel vedl hospůdku přes čtyři sta let, ale před rokem zemřel a hospůdka byla po celou dobu zavřená. Až teprve po roce se objevil zájemce. Přicestoval až z daleké Ithaky, ostrova u pobřeží Řecka, po tom, co se dozvěděl o smrti majitele hospůdky, svého dávného známého.

Tak hele, aby bylo jasno, není to žádná hospůdka, ale taverna, je ti to jasný? Potrpím si na své helénské kořeny!

No jo pořád. Tímhle se nám představil nový majitel TAVERNY, Odysseus z Ithaky, který nám bude vyprávět o tom, co se v taverně děje. Tak, je to na tobě, jdu si dělat večeři.

Díky, díky. Tak, jak už bylo řečeno, jsem Odysseus a pocházím z Ithaky. Určitě jste už o mně slyšeli a pokud ne, TAK SI OKAMŽITĚ BĚŽTE PROSTUDOVAT WIKIPEDII.

Jsem si jistý, že na konci posledního odstavce jste si přejeli na prohlížeč a na wiki si pročetli stránku o mně. Je velice zajímavá, ale je tam spousta lží a polopravd. Ale to je teď jedno. Asi si říkáte, jak je to možné, že jsem naživu a jestli to není nějakej fake. Není. Po tom, co jsem se konečně vrátil domů, jsem žil spokojeným životem, dokud mě Athéna nepozvala mezi bohy. No, lépe řečeno mezi nesmrtelné. Rád jsem to přijal a od té doby žil spokojeně na Ithace, občas jsem se zastavil na Olympu, za Kirké nebo tak. Párkrát jsem se i vydal na cesty po světě a celkově si užíval. Občas jsme s bohy na Olympu pěkně zapařili a jinak jsem se tak různě potloukal a chilloval. Pořád líp než někteří jiní, kteří museli něco začít dělat, aby nezblbnuli. Bylo zábavné sledovat měnící se dobu. A s dlouhou dobou se objevovali i mnozí další lidé, takže jsem si za ta léta nadělal spoustu přátel po celém světě. Občas se i scházíme, v minulosti jsme se scházeli právě buď U Smaragdového draka ve Spojených státech, v Pouštní bouři v Egyptě nebo taky U Keltského jelena v Irsku. Pak jsou ještě dvě krčmy, Růžový lotos v Japonsku a Na Žraločí zátoce v Austrálii. Na každém kontinentě je jedna krčma. Bývala jedna i na Antarktidě, ale po tom, co majitel dostal zápal plic, se přestěhoval do tepla a svou krčmu zrušil. No a tuhle americkou krčmu vedl dlouhou dobu Henry Hudson, objevitel Hudsonova zálivu. Hudson se stal nesmrtelným skrze nějaké minoritní božstvo severní Ameriky. Pravděpodobně zmizeli poslední minoritní bohové, kteří udělali z Hudsona nesmrtelného. To je velmi zlé, protože tu přijde ze dne na den. Malí bohové se ztrácí každou chvíli a většinou si toho nikdo ani nevšimne. A jakmile se ztratí bůh, který z vás udělal nesmrtelného . . . no, řekněme, že to není hezké.Já jsem rád, že Athéna se stále drží. No, když Henry umřel, nikdo si toho nejdřív nevšiml. Byl sváteční týden a nikdo do taverny nepřišel. Našli ho až po tom. Nejbližší nadpřirozené bytosti uspořádaly pohřeb a tavernu zavřely. Nikdo neměl zájem ji vést, protože se nikomu nechtělo na stálo usídlit. Já se o tom dozvěděl až po roce. Někdy trvá dlouho, než se něco dostane z Ameriky do Evropy. No když se to ke mně dostalo, řekl jsem si, že by to nemuselo být špatné. I když většinou tvrdím něco jiného, moc mě to už na Ithace nebaví. Chci si trochu odpočinout. Tak se stanu majitelem taverny. Jupí. Btw. Pokud jste nějaká nadpřirozená bytost, tak se zastavte. Budu jen rád, když se někdo objeví.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama